Touha, které se říká láska (:

13. ledna 2013 v 11:19 | paní xXx |  lifestyle

Na začátku bylo lidstvo utvořeno ze tří pohlaví: mužů, žen a jistých divných bytostí, kterým se říkalo hermafroditi - byli to zároveň muži i ženy. Všichni tito jedinci ale byli v porovnání s ostatními dvojnásobní: měli čtyři nohy, čtyři paže, čtyři oči a tak dál. A každý z nich měl dvoje pohlavní orgány, dvoje mužské měli muži, dvoje ženské ženy a jeden mužský a jeden ženský měli hermafroditi. Chodili po čtyřech, ale mohli se pohybovat ve všech směrech jako pavouci. Měli hrozný charakter: byli nadlidsky silní a zpupní do té míry, že se rozhodli bojovat s bohy, jako by jim byli rovni. Obzvláště Zeus byl pobouřen domýšlivostí lidí. Na jednu stranu je nechtěl zabít, aby nepřišel o jejich oběti, na druhou stranu musel něco udělat, aby jim srazil hřebínek. Přemýšlí a přemýšlí a jednoho krásného dne se je rozhodne rozdělit na dvě části tak, aby každá měla dvě nohy a jediný pohlavní orgán. Pohrozil, že jestli budou i nadále k bohům neuctiví, rozdělí je znovu vedví tak, že budou nuceni poskakovat po jediné noze. Po chirurgickém zákroku byli lidské bytosti i přesto, že se Apollon postaral o rychlé zhojení ran, nešťastné. Každá z nich cítila, že jim chybí druhá půlka. Polomuži vyhledávali polomuže, položeny toužily po položenách a mužská půlka hermafrodita zoufale hledala půlku ženskou. Prostě každý z nich dychtil po spojení se svým dojčetem, aby našel ztracené štěstí. A to je právě ta touha, které se říká láska.

Výňatek z knihy: Luciano De Crescenzo. PŘÍBĚHY ŘECKÉ FILOZOFIE, Sokrates a ti druzí, str. 76
 

Neobyčejný život filosofův

24. prosince 2012 v 16:51 | paní xXx |  téma týdne

Téma týdne s otevřenou myslí. Mnoho lidí, ani neví, jak tento stav přivést do reality a pouze si představují, jaké to asi je, otevřít svou mysl. Asi před týdnem jsem začala číst knihu Příběhy řecké filozofie a ani v nejmenším jsem netušila, jak tito lidé vlastné smýšleli o životě. Jasně, něco málo jsem o nich slyšela, ale můj obrázek, který jsem si o nich udělala, byl z větší části mylný. Byli to skutečně velcí muži a myslitelé, kteří uměli svou mysl naprosto otevřít a oddat svůj život Bohu a víře ve vyšší dobro. Viděli svůj život jako prosté bytí a nepodléhali majetnickému světu, který už i za dávných dob ovládl nejednoho člověka. Uměli se povznést nad skutečností a oddávali se svému osudu.

To bylo něco na úvod k té mysli :) Podle mého názoru, v dnešní době moc lidí nevnímá to, po čem skutečně jejich duše touží. Vybírají si věci a marně doufají, že právě tohle je udělá šťastnýma. Já vidím ve své mysli slovo láska. Svůj život bych tělem i duší obětovala pro mého přítele, který je to nejcennější co mám. Ikdyby si lidé v budoucnu říkali, že jsem chudá, já bych se jen smála, protože to co mám, je to největší bohatství. Škoda jen, že lidé si bohatství spojují s majetkem :)

 


Dala bych si čokoládu o samotě, prosím

26. listopadu 2012 v 16:42 | paní xXx |  téma týdne
Jasně, chápu. Každý si samotu představuje jinak, každý ji vnímá a prožívá jinak. Já například, beru samotu jako osvobození z chaoticky prožitého dne. Je to tak nádherně blažený pocit, když si lehnu k nějakému filmu a po boku se na mě smějou čokoládové mlsky (tím množným číslem, nemyslím hromadu čokolády - ať si nemyslíte, že jsem nějaká verlyba). Alespoň jednou měsíčně si dávám tento rituál a cítím se opravdu božsky. Nevnímám smsky, icq ani rodiče, jsem zavřená v pokoji, zachumlaná v peřině a s čistou hlavou. Jsem typ člověka, co moc neumí relaxovat, ale tohle mi vždycky zvedne náladu.

Ale znám i tu druhou samotu, tu nepříjemnou, co se pomalu plíží za mými zády a odhání ode mě všechny, které mám ráda. To je, když fakt potřebuju s někým kecat o všemožných věcech, ale za boha to nikoho nezajímá a s lhostejností mi odvětí "hm" nebo "ty to nějak zvládneš". Naštěstí se mi tahle zlá samota celkem vyhýbá, takže si můžu pískat a jíst dobroty :P


y = kx + q (český překlad: Matika)

19. listopadu 2012 v 15:31 | paní xXx |  téma týdne
Co v tuto chvíli potřebuju je naprosto jednoduchá věc. A to, abych dokonale pochopila vysokoškolskou matiku! Zrovna teď počítám analytickou geometrii v rovině (jak jste mohli z nadpisu vyčíst ... HAhaHA; vzorec pro směrnicový tvar). Neříkám, že je to bůh ví jak složité, ale momentálně se mi nechce vůbec přemýšlet, tak si to počítám jak mě zrovna napadne :D

Mám tedy jednoduchou otázku --> Nenaučí se tu matiku někdo za mě, když to tak moc potřebuji na zápočet? O:-)

Záhada "macarons" vyřešena

12. listopadu 2012 v 20:32 | paní xXx |  lifestyle
Už hodně dlouhou dobu vídám na mém oblíbeném webu obrázky plné barevných "jednohubek", které vypadají křehce a sladce a pokaždé mám nezvladatelnou chuť se zakousnout do noťasu, protože ty obrázky jsou vážně k sežrání! Moje obrovská zvědavost mě nenechala dlouho v chládku a tak jsem začala pátrat, co to ony zázračné macarons vlastně jsou a co je na nich tak úžasného :).


Moje pátrání mě zavedlo k francouzské pobočce Ladureé na náměstí Champs-Elysées. Zde sídlí cukrárna, která je nejrozšířenějším dodavatelem těchto dobrůtek. Macaron je vpodstatě obyčejná "pusinka", kterou známe z rozsáhlých druhů
vánočních cukroví. Lehké mandlové oplatky (pusinky) jsou mezi sebou spojeny nejčastěji máslovým krémem a celková chuť by měla být 100% vyvážená - ani né moc suchá a na druhou stranu ani té tučná či sladká. Vzhled macarónu by měl být rovnoměrně zakulacený a na okrajích zvrásněný. Při zakousnutí musí jemně křupnou avšak vnitřek musí být vlhký. Jak si můžeme na první pohled všimnout, macaróny jsou v různých pastelových barvách, rozdělených podle chutí. Každý cukrář si je může libovolně navrhnout a vizuálně upravit. Ladureé není ovšem jediná pobočka, kde se tyto pochoutky prodávají. Takových obchodů je ve Francii bezpočet, ale v České republice (o kterém teda vím) je pouze jeden a nese název Paul. Mimo jiné se zde prodávají sladké či slané pečivo, bagety, dorty apod. Ale podle recenzí se zdejší macarony nemohou rovnat těm z Francie, což je pochopitelné :).

Mhmm, po tom všem co jsem si zjístila, mám obrovskou touhu vydat se do ulic Francie a ochutnat spoustu jejich místních delikates, o kterých někteří češi doposud nevědí. Přinejmenším alespoň zaskočím do pekařství Paul v Praze, abych měla alespoň představu o tom, jak báječný tento zákusek je :).

Dear John; romantika každým coulem

8. listopadu 2012 v 17:17 | paní xXx |  news
Táák, dáme si tady něco z romantického soudku, co
by vás mohlo dostat do naprosto smutné nálady. Ano, co víc si přát v těchto mrazivých dnech, než si ještě více kazit náladu, já vím :D. Ale díky tomuto filmu jsem přesvědčila sama sebe, abych si vážila vždy toho co mám a byla trpělivá k životu a brát ho tak jak přichází. A co víc, nevzdat se, pokud vím, že člověk kterého miluju je jediným originálem, který na ostatní prostě nemá.
A o kterém-že filmu se bavím? Dear John (Milý Johne, jak chcete) --> CSFD.

Jeden pohled, jedno slovo...

29. října 2012 v 18:29 | paní xXx |  téma týdne
Tyhle dvě věci bohatě stačily k tomu, abych si k úplně neznámému klukovi udělala jakési pouto. Celý večer jsme se motali kolem sebe a nemohla jsem z něj spustit oči, protože byl úplně jiný, než kterýkoliv jiný kluk, kterého jsem doposud znala. Tančili jsme spolu, bavili se a neodolali pokušení při ploužáku O:). V tu chvíli jsem ani v nejměnším netušila, že mě potkalo to největší štěstí v mém životě. Neměla jsem ani tucha, že toho koho se držím, se budu držet i další řádku měsíců.

Teď už jsme spolu nějakou delší dobu a náš vztah se dá opravdu popsat jedním slovem: souznění. Když má jeden něco na jazyku, stačí vidět jeho pohled a okamžitě oba víme o co jde a to beze slov :). Je to něco, co by člověk neměl přehlížet. Lidé si vybírají partnery různými způsoby a né vždy jsou to šťastné volby. Naneštěstí moje nečekaná volba mi změnila celý život a to beze slov :).

Vejška je pro velké lidi

28. října 2012 v 16:04 | paní xXx |  pisu
Čááo, heh zítra škola, tak tu hodím nějaký školní příspěvek ne? Abych vás povzbudila :D Letošní rok je pro mě ve znamení samých zkoušek - matura a teď mě čekají zápočty a v lednu zkoušky. Nástup na výšku jsem viděla jako skvělou příležitost a nemohla jsem se dočkat a ž se vrhnu do nové etapy mého života a vyzkouším spoustu vysokoškolských věcí a aktivit s tím spojené. Bohužel, čas rychle utíká a já než jsem se vzpamatovala, tak už tu mám zápočty. Chtěla jsem si vyzkoušet nějaké trainee programy abych získala praxi, ale loudala jsem se jenom z přednášky na cviko a naopak a měsíc po nástupu už jsem na některé přednášky ani nešla :D Teď mám práce nad hlavu a nevím kam dřív skočit. Geologie nebo ekonomika? Matematika nebo právo? Poradí mi někdo se systémem? Hah, slovo matematika. Dneska jsem se koukala na funkce, jejich grafy a hodnoty ... no naposledy jsem to viděla v prváku a opravdu k velkému úžasu si NIC nepamatuju :D Takže jsem okamžitě chytla nerva, že mi to nejde a nechápu to a radši jsem se vyrhla na něco jiného. To je prosím studenstký život, který není tak růžový jako ho většina vidí. Opravdu si myslím, že výška je pro velké lidi, kteří vědí co chtějí a jsou schopni si za tím jít bez jakýchkoliv výmluv :) Ale nelituju toho, že jsem se na tuto cestu vydala, udělám všechno co je v mých silách abych prošla do dalšího semestru, ha :)

Touha být na hadry O_o

21. října 2012 v 16:21 | paní xXx |  téma týdne
Joo, sen většiny teenagerů. Teda pokud vůbec můžu nazvat 14ti nebo 15ti leté jako teenagery. Protože podle toho co občas vidím v ulicích noční Ostravy, se nedá nazvat jinak než zvěrstvo. Děcka co pijou a hulí v tomhle věku jsou mi naprosto odporná a jediné co bych jim mohla dát je tak akorát ránu pěstí. Zní to naprosto šíleně a nemorálně, ale ono to takové skutečně je. K smrti nesnáším tuhle generaci, co se snaží být víc než je. Snaží se být starší naprosto ve VŠECH ohledech. Ale nebudu tu kvákat o tom co je správné, nejsem žádný stupidní prodavač biblí u dveří. Já osobě jsem taky hooodněkrát ujela s alkoholem, naneštěstí si to v mých letech můžu legálně dovolit :). Tvrdý alkohol dělá z lidí zvířata a není to absolutně vůbec pěkný pohled, když jste na párty kde ostatní jsou totálně na šrot, ale vy nepijete, protože nechcete, berete prášky atp. Už se mi to jednou stalo a otevřelo mi to oči. Alkohol je něco, co nám zakazuje uvažovat racionálně a to já rozhodně svému tělu neudělám. Po všech pařbách jsem natolik odvyklá, že teď si dávám maximálně víno nebo pivo a tím to hasne. Absolutní nechuť, fuj :)

Kam dál