Listopad 2012

Dala bych si čokoládu o samotě, prosím

26. listopadu 2012 v 16:42 | paní xXx |  téma týdne
Jasně, chápu. Každý si samotu představuje jinak, každý ji vnímá a prožívá jinak. Já například, beru samotu jako osvobození z chaoticky prožitého dne. Je to tak nádherně blažený pocit, když si lehnu k nějakému filmu a po boku se na mě smějou čokoládové mlsky (tím množným číslem, nemyslím hromadu čokolády - ať si nemyslíte, že jsem nějaká verlyba). Alespoň jednou měsíčně si dávám tento rituál a cítím se opravdu božsky. Nevnímám smsky, icq ani rodiče, jsem zavřená v pokoji, zachumlaná v peřině a s čistou hlavou. Jsem typ člověka, co moc neumí relaxovat, ale tohle mi vždycky zvedne náladu.

Ale znám i tu druhou samotu, tu nepříjemnou, co se pomalu plíží za mými zády a odhání ode mě všechny, které mám ráda. To je, když fakt potřebuju s někým kecat o všemožných věcech, ale za boha to nikoho nezajímá a s lhostejností mi odvětí "hm" nebo "ty to nějak zvládneš". Naštěstí se mi tahle zlá samota celkem vyhýbá, takže si můžu pískat a jíst dobroty :P


y = kx + q (český překlad: Matika)

19. listopadu 2012 v 15:31 | paní xXx |  téma týdne
Co v tuto chvíli potřebuju je naprosto jednoduchá věc. A to, abych dokonale pochopila vysokoškolskou matiku! Zrovna teď počítám analytickou geometrii v rovině (jak jste mohli z nadpisu vyčíst ... HAhaHA; vzorec pro směrnicový tvar). Neříkám, že je to bůh ví jak složité, ale momentálně se mi nechce vůbec přemýšlet, tak si to počítám jak mě zrovna napadne :D

Mám tedy jednoduchou otázku --> Nenaučí se tu matiku někdo za mě, když to tak moc potřebuji na zápočet? O:-)

Záhada "macarons" vyřešena

12. listopadu 2012 v 20:32 | paní xXx |  lifestyle
Už hodně dlouhou dobu vídám na mém oblíbeném webu obrázky plné barevných "jednohubek", které vypadají křehce a sladce a pokaždé mám nezvladatelnou chuť se zakousnout do noťasu, protože ty obrázky jsou vážně k sežrání! Moje obrovská zvědavost mě nenechala dlouho v chládku a tak jsem začala pátrat, co to ony zázračné macarons vlastně jsou a co je na nich tak úžasného :).


Moje pátrání mě zavedlo k francouzské pobočce Ladureé na náměstí Champs-Elysées. Zde sídlí cukrárna, která je nejrozšířenějším dodavatelem těchto dobrůtek. Macaron je vpodstatě obyčejná "pusinka", kterou známe z rozsáhlých druhů
vánočních cukroví. Lehké mandlové oplatky (pusinky) jsou mezi sebou spojeny nejčastěji máslovým krémem a celková chuť by měla být 100% vyvážená - ani né moc suchá a na druhou stranu ani té tučná či sladká. Vzhled macarónu by měl být rovnoměrně zakulacený a na okrajích zvrásněný. Při zakousnutí musí jemně křupnou avšak vnitřek musí být vlhký. Jak si můžeme na první pohled všimnout, macaróny jsou v různých pastelových barvách, rozdělených podle chutí. Každý cukrář si je může libovolně navrhnout a vizuálně upravit. Ladureé není ovšem jediná pobočka, kde se tyto pochoutky prodávají. Takových obchodů je ve Francii bezpočet, ale v České republice (o kterém teda vím) je pouze jeden a nese název Paul. Mimo jiné se zde prodávají sladké či slané pečivo, bagety, dorty apod. Ale podle recenzí se zdejší macarony nemohou rovnat těm z Francie, což je pochopitelné :).

Mhmm, po tom všem co jsem si zjístila, mám obrovskou touhu vydat se do ulic Francie a ochutnat spoustu jejich místních delikates, o kterých někteří češi doposud nevědí. Přinejmenším alespoň zaskočím do pekařství Paul v Praze, abych měla alespoň představu o tom, jak báječný tento zákusek je :).

Dear John; romantika každým coulem

8. listopadu 2012 v 17:17 | paní xXx |  news
Táák, dáme si tady něco z romantického soudku, co
by vás mohlo dostat do naprosto smutné nálady. Ano, co víc si přát v těchto mrazivých dnech, než si ještě více kazit náladu, já vím :D. Ale díky tomuto filmu jsem přesvědčila sama sebe, abych si vážila vždy toho co mám a byla trpělivá k životu a brát ho tak jak přichází. A co víc, nevzdat se, pokud vím, že člověk kterého miluju je jediným originálem, který na ostatní prostě nemá.
A o kterém-že filmu se bavím? Dear John (Milý Johne, jak chcete) --> CSFD.